zmatečná hornina se zříká koster

topsyturved loam gives up the bones it fosters

jak ji dnem vzhůru rýčovitě kypříš

as bottom up your spadework airs the risen

a nocí dospod sázíš páternoster

through night deep down you plant the paternoster

kde býval nepochybně vrostlý cypřiš

where the tall cypress undenied held season

v krvavém poli nesmlouvavě zrytém

in bloody field dug up uncompromising

(a zapleveleném) tvým vlastním mýtem

(and weeded up) by your mythologizing

lepíš se jíly pobořených ikon

you cling to clods of clay of icons breaking

na paty plodů, které vzejdou – v nikom

the fruits to be, the seeds – in no man taking