Sám mezi davy jdeš, řev reklam v oči stříká,

Lone among crowds you go, garish ads spray your sight,

Aut hlukem ohlušen, jsi všeho drážděn změnou.

Deafened by noisy cars, by all change irritated.

V tvé nitro násilně to všechno cizí vniká

Ravaged by alien-ness that breaks-in with all might

Jak do ocele rez. A s duší poraněnou

Like rust invading steel. With your soul lacerated

Jak z hrobky vyšel bys, kde minulost tvá mizí,

As though leaving a tomb, wherein your past now wanes,

A dosud v přítomnu jak vůbec bys teď nežil,

Albeit in the present not yet alive, perchance,

Chtěl bys teď milovat, však všechno je ti cizí,

Fain you would love now, but all is from you estranged,

Jen jedno jistě víš, že stín jsi, jenž cos přežil.

Sure but of being a wraith of outlived circumstance.

Smích ironický teď se k trpkosti tvé druží,

Ironic laughter with your bitterness now reposes,

V tvé duši stéká cos jak krví tmavých růží,

Your soul runs streaks akin to blood of dark red roses,

Čpí cosi v pocitech jak kouřem zhaslých svící.

Feeling an acrid smoke like candles stifled, douted.

Však náhle žití proud tě strhne svými rytmy,

Then all at once life’s mainstream rhythms now pull you in,

Déšť jisker rozzáří se v nitra tvého přítmí,

A storm of sparks ignites, lights up from your gloom within,

Jsi silou uchopen teď navždy vítězící.

Grabbed by a force of victory henceforth undoubted.