Aj, první sníh! Zem šat má sněhobílý

Ah, the first snow! The land in snow-white dressing

jak zimy nevěsta – však smutná, bledá…

like winter’s bride – but wanly, sadly ailing…

sta stromů k nebi suché ruce zvedá

trees in their hundreds raise dry arms a-wailing

a prosí o pomoc, leč marně kvílí…

for help in vain, their futile pleas expressing…

A jízda větrů po krajině pílí

Now the storm riders scour the land, time pressing,

a k sňatku tomu svědky – mrazy hledá,

for wedding witnesses – seek frosts availing,

a s nebes výšin mlha tmavošedá

and from the heights a dark grey fog is trailing

jak závoj v lože svatební se chýlí…

as though the marriage bed to drape, caressing…

Aj, první sníh! Vše jednotvárné kolem –

Ah, the first snow! All drab and drear surrounding –

Ó zemi smutná, kam tvá prchla krása,

Oh saddened land, whither your beauty taken,

jež vábila nás lesem, luhem, polem?

with its allure of woodlands, leas abounding?

Aj, první sníh! Jak duší to as víří,

Ah, the first snow! What soul can stop reproaching,

když v tmavý vlas nám smutné stáří střásá

as the first flakes are onto dark locks shaken,

svým dechem první sněhobílé chmýří? —

first snow-white down exhaled by age encroaching? —